V říjnu ses zúčastnila mezinárodní soutěže Miss Friendship, kde jsi skončila na 3. místě. Měla jsi z tohoto výsledku radost?
Sice to bude znít jako klišé, ale nečekala jsem, že se tak dobře umístím, a to kvůli tomu, že jsem opravdu malinká. Já mám 170 cm a na tuhle soutěž oni požadovali minimálně 174 cm, takže ten fakt, že jsem se tam dostala, byla docela náhoda. Následně jsem se teda snažila reprezentovat Českou republiku co nejlépe, ale i tak jsem nečekala, že bych mohla obhájit jakýkoliv titul. A jelikož mi to říkala i moje agentka, tak jsem s ničím nepočítala, ale ono se to podařilo.
Co si myslíš, že ti pomohlo v tom se tak dobře umístit?
Myslím si, že jsem je zaujala tím, jak jsem mluvila a jak působila na veřejnosti, než tou vnější krásou. Navíc se snažím být upřímná, což se v dnešní době docela cení. V této soutěži mi opravdu pomohlo i to, že jsem hrála na klavír a byla jedna z mála, která tam hrála na více instrumentů, díky čemuž jsem pak i vyhrála disciplínu Talent. Myslím si, že mi také pomohly i sociální sítě, na kterých jsem byla dost aktivní. Tam jsem přidávala příspěvky nejen ohledně samotné soutěže krásy, ale především ohledně kultury v Číně.
Jaké byly tvé pocity, když ses dozvěděla výsledky?
Moje první pocty byly samozřejmě radost a vděk, že jsem mohla vůbec zažít tento zážitek. Ale také jsem trošku přemýšlela, jestli se touto cestou chci ubírat. Kromě práce v marketingu v organizaci Oktagon MMA, mám na druhé straně i politiku, protože jsem teď nějakou dobu byla v Bruselu v kanceláři Dity Charanzové. Takže se to ho opravdu moc neslučuje a člověk musí najít ten správný balanc.
V čem byla tato soutěž pro tebe jiná?
Tato soutěž byla jiná v tom, že jsem tam byla skoro tři týdny, díky čemuž se opravdu ukázaly ty persony jednotlivých soutěžících. A kolikrát jsem byla hodně zklamaná, jak se holky dokážou k sobě chovat. Ale soutěže krásy budou vždycky trošičku ovlivněné jenom tím, jak člověk vypadá, a bohužel s tím člověk nic neudělá.
Jak vypadaly disciplíny a jak ti případně seděly?
Disciplín tam opravdu bylo nespočet, jelikož jste ty celé tři týdny byli pod drobnohledem. Například vás pozorovali, jak chodíte, jak jíte. Nemohli jste si v klidu ani kýchnout nebo se zasmát, aniž byste si dali ruku přes pusu. A kolikrát mi to už přišlo jako fakt přehnané. Lidi si tam v podstatně hráli na něco, co nejsou. Takže by se dalo spíše říci, že mi to nesedělo.
„Byl to kulturní šok. Čína funguje úplně jinak.“
Měla jsi možnost během svého pobytu poznat Čínu?
Čínu jsem měla možnost poznat v podstatě z autobusu. Šli jsme zkrátka tam, kde nám dovolili jít. Občas mně to přišlo až trošku směšný, ale chápu, že jsou to prostě pravidla světovek.
Co jazyková bariéra? Vystačila sis tam s angličtinou?
S angličtinou jsem si samozřejmě nevystačila. Je tam potřeba i ta čínština, takže se prostě jelo přes překladač.
Odnesla sis z Číny nějaký zážitek?
O tom se ani nemusíme bavit. Viděli jsme úplně to nejlepší z Čcheng-tu oblasti. Jen pro představu, v Čcheng-tu se poprvé začaly vyrábět papírové peníze, takže ta oblast má opravdu svou historii. Pokud se nepletu, tak tam žije 16 milionů obyvatel, takže je to skoro jednou tak velké jako Česká republika. Je to šíleně obrovská oblast, takže pro mě jako cestovatele zážitek super, akorát by to klidně mohlo být i bez té soutěže.
Když jsi byla v Číně, vnímala jsi nějaké kulturní rozdíly?
Byl to kulturní šok. Čína funguje úplně jinak. Platí se tam všude obličejem, je tam obrovská cenzura a samozřejmě komunismus, takže jsme se tam nemohli vyjadřovat k politice, což bylo pro mě těžké. Politika je pro mě v poslední době docela koníček, takže by se dalo říci, že jsem se vždycky musela kousnout do rtu, abych nic neřekla. Ale teď, když už jsem v Česku, to budu ráda sdílet, jak na sociálních sítích, tak i mezi přáteli.
Jaký byl kolektiv, jak sis s dívkami z jiných krajin sedla?
Můžu říct, že jsem si opravdu sedla asi s deseti dívkami. Já jsem člověk, který se nepotřebuje otvírat všem hned první den. Ani nejsem ten typ, který si potřebuje udělat osmdesát kamarádek hned v první minutě. Já nemám ráda tady toto pošklebování a dělání něčeho na sílu.
Slyšela jsem, že cesta zpět nebyla pro tebe moc příjemná. Mohla bys o tom povědět více?
Cesta nebyla moc růžová, především kvůli tomu, že mi zrušili můj první let. Tudíž pro mě bylo dost obtížné stihnout další navazující lety, ale nakonec se to nějak zvládlo. Asi po čtyřiceti hodinách jsem se dostala zpět domů do Velký Pavlovic.
„Opravdu nejsem klasický typ modelky.“
Máš nějakou vysněnou soutěž, kam bys chtěla jít
Nemám žádnou vysněnou soutěž, kam bych se chtěla podívat. Čínu jsem vzala opravdu jen kvůli tomu, že jsem dostala pozvání, tzv. invitation letter. Navíc díky soutěži bylo pro mě velice jednoduché získat vízum, což by jinak bylo složité, jelikož jsem již byla na Tchaj-wanu.
Plánuješ se ještě zúčastnit v jiné soutěži krásy?
Pokud budu mít čas a škola mi to umožní, tak se určitě zúčastním, ale modeling už pro mě není to, co dřív. Už mi není sedmnáct let, kdy jsem měla míry 90-60-90, a také nejsem úplně ten typ člověka, který by držel extra velký diety. Opravdu nejsem ten klasický typ modelky. Navíc bych teď nepopsala svou kariéru jako modelingovou, ale spíše bych označila jako influencerskou, byť se sama nepovažuji za influencerku a nerada se tak prezentuji.
