Byla jsi šest týdnů v rámci stáže v Evropském parlamentu. Jak pohlížíš na tuto zkušenost zpětně?
Byla to zkušenost, za kterou jsem nesmírně vděčná. Nikdy bych si ani nepomyslela, že bych se já, člověk z malého města, někdy mohla dostat do kanceláře vicepředsedkyně Dity Charazové. Ze začátku to bylo sice těžké, protože jsem některým výrazům nerozuměla v češtině, natož v angličtině, ale stálo to za to. Dita mi nejen vysvětlila, jak funguje politika, ale taky mi ukázala spoustu nových věcí. Dřív jsem se o politiku nezajímala tak do hloubky, ale teď jsem zjistila, že mi ta cesta sedí mnohem více než nějaký tajtrlíkování na podpatcích. Myslím si, že tohle přesně ten směr, kterým se chci v budoucnu ubírat.
Měla jsi už tehdy zkušenost s jinou stáží?
Já jsem nikdy v životě takhle dlouho na žádné stáži nebyla, protože jsem člověk, který nesnáší zůstávat na jednom místě. V Česku v podstatě vydržím maximálně dva dny a už mi nohy zase utíkají na letiště.
Jaká byla tvá očekávání z té stáže?
Co se týče očekávání, tak byla nulová, protože jsem nevěděla, do čeho jdu. A musím říct, že to byla jedna z nejlepších zkušeností v mém životě.
Jak vypadala tvá pracovní náplň a co tě případně na ni zaujalo?
Pracovní náplň byla každý den úplně jiná a rozhodně tam nebyl žádný stereotyp. Sice jsem chodila vždy na půl devátou, ale z práce jsem odcházela různě. Někdy jsem se totiž vracela v pět večer, jindy v osm nebo v deset a párkrát jsem dokonce ve Štrasburku skončila až ve dvanáct. Takže to opravdu bylo velice pestré. A co mi opravdu utkvělo v paměti, tak bylo to, jak se ke mně ti lidé chovali. Bylo to s úcto a s pokorou. Také mi i naslouchali, což mě překvapilo. Podle mě má politika spoustu dobrých a špatných lidí, ale myslím si, že já jsem byla opravdu s těmi dobrými.
„No pain, no gain.“
Jsi travel-influencer, pracuješ pro Oktagon MMA a navíc k tomu ještě studuješ. Která z těchto činností tě podle tebe co tě podle tebe nejlépe vystihuje?
Je sice pravda, že cestování je mou největší vášní, ale já bych se osobně cítila trapně, kdybych přišla do společnosti a začala se představovat jako influencerka. Pro mě to není zaměstnání, ale koníček. Naopak mou hlavní náplní je práce ve společnosti Oktagon MMA, kde se věnuji marketingu už necelý rok a půl. A díky tomu, že žijeme v době home-officu, tak stačí, když tam jsem fyzicky přítomna tak jednou nebo dvakrát měsíčně, a to konkrétně v případě turnajů či focení s fightery či různými influencery. Druhou náplní je pak škola, kterou aktuálně dělám především online. Říkám to opravdu s úsměvem, protože ta škola po tom covidu, se dá takto na dálku udělat.
Cestování je tvým velkým tématem na sociálních sítích. V čem vidíš přínos takových videí?
Já cestování obecně vnímám jako ten nejlepší způsob, jakým se člověk může vzdělávat. Může se tak naučit nejen nové jazyky, ale především může poznávat tamní lidi a jejich kulturu, což považuji za velmi důležité. Nikdy člověk neví, kdy přijde nový covid nebo nějaká nemoc, která nás tady opět zavře do nějaké karantény, takže se snažím využít každé minuty.
Je vidět, že se jen tak nezastavíš. Jak se ti daří skloubit všechny tyto povinnosti dohromady? Uvažovala jsi případně o přerušení studia?
Všechno to skloubím asi tak, že zkoušky píšu vždycky někde ve dvě ráno na letišti, ale jak říkám „no pain, no gain.“ Zatím mi no naštěstí vychází. Studium určitě neplánuji přerušit. Chtěla bych totiž získat alespoň magistra a taky by mi doma moc nepoděkovali, kdybych jim řekla, že odcházím ze školy. Taky mi v tomhle pomáhá rodinné zázemí. Mám úžasnou rodinu, která mě podporuje a která mi vždycky poskytne ten bezpečný domov, kam se mohu vracet. Moje maminka se mi snaží pomáhat, kde se dá, ať už je to vypraní věcí po třech měsících nebo žehlení, za což jsem jí moc vděčná. Já bych na to neměla nervy.
„Jsem opravdu šťastná v tom, co dělám.“
Co tě v následujících měsících čeká?
Tak od ledna nastupuji na novou školu, konkrétně na Anglo-American University, kde jsem dostala stipendium. Takže se budu přesouvat z Brna, kde jsem studovala na Masarykově univerzitě, do Prahy. A čeká mě teď mimo jiné i cesta na Sokotru, kam jsem dostala pozvání, abych dělala dronová videa. Mám z toho obrovskou radost, protože navštívit Sokotru byl odjakživa můj sen. Ono není vůbec lehké se na ten ostrov dostat, protože tam pouští jen pár letadel ročně.
V čem by ses chtěla v budoucnu zlepšovat?
Rozhodně bych se chtěla zdokonalovat v jazycích. Sice mluvím anglicky a německy, ale to podle mě opravdu není dostatečné. Ráda bych se posouvala někam i v rámci mé práce, kterou mám moc ráda a kterou rozhodně nedokážu opustit kvůli svým cestám.
Je něco, co zatím neděláš, ale chtěla bys v budoucnu?
Dalo by se říct, že jsem opravdu šťastná v tom, co dělám. Neříkám, že kolikrát toho není třeba hodně, ale když má člověk kolem sebe ty správné lidi, tak ho nikdy nečeká něco špatného. Proto jsem moc vděčná za svou rodinu a kamarády, kteří mě v mých snech podporují a kteří jsou tím mým bezpečným přístavem, kam se mohu vracet. Bez nich by to opravdu nešlo.
